Tolik sněhu

Foto je vlastně až v druhém sledu. Uvědomuji si, že fotím čím dál tím bližší objekty. Dokonce jsem prolomil jedno takové tabu a fotil zpoza zavřené okno. Přiznám se dobrovolně, je to důsledek covidových omezení. Snad se proto nebudete zlobit a dáte zavděk i těmto pokusům. ;-) 

Popravdě, jen jsem chtěl zdůraznit, že letos je skutečná sněhová nadílka. Už minimálně třetí týden se i u nás ve městě drží sníh, o horách asi ani nemluvě. To ale můžu reportovat jenom zprostředkovaně z médií, dokážu si to ale živě představit.

Jinak co se týče provozních záležitostí, covid nás zatím v nejbližší rodině obchází, ani se mi nechce psát, co za siberii se to v Čechách vyvrbilo. A o politice raději budu mlčet, že jo?!

Každopádně je pátek večer a já poslouchám hudbu ze sluchátek. Všechno se to ukládá ke spánku, je klid, Icík dole pod náma má utrum. Venku je totiž mráz až praští. Nebýt toho mrazu, asi bych se nějaké té hlučné párty nevyhnul - zákazy nezákazy. Je ale pravda, že čím déle u nás v baráku bydlí, tím se zdá být klidnější. Ještěže tak!

Jo, a ještě jedna novinka, která mi poslední týdny dělá radost. Před Vánocema nám před barákem, přes ulici, otevřeli žabku. Sice tam už tak často nechodím (navštěvoval jsem je denně), ale i tak si připadám jako, blahé paměti, v Krakově. Tam jsem z hotelovýho okna na jednu žabku koukal. Byla teda lépe zásobená, než ta naše, jako symbol ovšem dobrý. Spolu s restaurací U Krupičků a vietnamským bistrem je to dobrý trojboj. V poledne Krupičkovi, přes den žabka a večer vietnamci. Takže vlastně spokojenost.