Rokytnice na podzim

Byl jsem znovu okouknout, jak vypadá Rokytnice v Orlických horách zahalená do podzimního listí. Užil jsem si trochu klidu a pohody, většinu času jsem sice trávil na hotelu, ale i procházky byly. 

Přijel jsem vlakem a nedalo mi to, abych si nezahrál na šotouše. Ve vlaku bylo docela dost lidí, bylo pátek odpoledne a všichni se vraceli ze školy, nebo z práce.

Druhý den jsem vyrazil na obhlídku starých dobrých míst, každopádně na vyhlídku nad městem jsem nedošel. Šel přede mnou nějaký mladý párek a nechtěl jsem je pronásledovat až na kopec. U křížku jsem se trhnul a šel raději do lesoparku. Je sice trochu zanedbaný,  ale nepotkal jsem tam nikoho se psem, takže nakonec dobrý.

Cestou jsem trochu fotil, žádný umění, prostě jen krajinky. Došel jsem zpátky do hotelu, kde měli tentokrát dost napilno a tak jsem nic nedramatizoval. Potom jsem si odpočinul a vyrazil směrem k památné lípě směrem ven z Rokytnice. Nafotil jsem ji i s kapličkou. Původně tam prý stály lípy tři, ale dožila se jen jedna.

Potom jsem se vrátil na pokoj a četl si. Střídal jsem Bibli s Putnou, kterýžto sepsal obsáhlé a náročné dílo o kultuře střední Evropy. Nevím, nevím, jestli ho dočtu.

V neděli pak jsem šel na vlak. Při čekání na nádraží jsem zjistil, že vlak nepojede a místo něho přijel autobus. Přesně na čas odjel i dorazil na nádraží v Doudlebech. Pak už to jelo jak po másle. Všude plno Ukrajinců, jeden takovej si drze přisednul a pak ještě dělal brzdu při vystupování v Hradci. Ale v pohodě. Myslím, že si to s nima v EU sedne. Jestli si to sami neposerou s přehnaným gerojstvím.