Deštivo kam se podíváš

Řekl bych trochu nezvyk, ale deštivé dny v tomhle období jsou skutečně častější, než tomu bývalo v nedávných letech. V mezeře, kdy zrovna nepršelo a bylo přijatelně pro fotografickou vycházku jsem u Výměníku pořídil tenhle snímek. 

Docela se mi líbí i když uznávám, že působí obyčejně (stejně jako většina pořízených snímků). Nic to. Vždy si vybavím, jak si vychutnávám jeden náchod, pravděpodobně jedenáctku. Měli už před zavřením, bylo kolem 19. hodiny a já jim tam vtrhl. Oba za barem však byli fajn, klidně mi natočili, měli tam totiž ještě jednu dvojici. Postižená mladá paní na vozíčku si dávala polívku a pán, trochu zanedbaného vzhledu, seděl zřejmě s limonádou, už nevím přesně. Obě dvojičky mi nabízeli židli, abych si mohl sednout ke stolu, raději jsem však postál. A v tu chvíli jsem, jako obyčejně, vzhlédl k obloze, jak to mám v takových vyhrocených situacích ve zvyku. Zalíbila se mi ta hra posledních paprsků zapadajícího slunce. V korunách toho stromu (dub podle listů?) mi prostě přišlo něco uklidňujícího. Přiznávám, možná to bylo tím pivem, každopádně jsem naladil automatický režim svého mobilu a zmáčknul to! Legrační, jak z ničeho se dá udělat kovbojka, no ne?